Andrew N Reynolds, Ashley P Akerman, Jim Mann

Vláknina se propaguje jako součást zdravé výživy a při léčbě diabetu. Zvažovali jsme, jakou roli hraje strava s vysokým obsahem vlákniny na úmrtnost, a jak zvýšený příjem vlákniny ovlivňuje kontrolu glykémie a další kardiometabolické rizikové faktory u dospělých osob s prediabetem nebo diabetem.

Provedli jsme systematický přehled publikované literatury s cílem identifikovat prospektivní studie nebo kontrolované studie, které zkoumaly účinky vyššího příjmu vlákniny bez dalších úprav stravy nebo životního stylu u dospělých s prediabetem, gestačním diabetem, diabetem 1. typu a diabetem 2. typu. Byly provedeny metaanalýzy s cílem zjistit účinky vyššího příjmu vlákniny na úmrtnost ze všech příčin a kardiovaskulární úmrtnost, zvýšení příjmu vlákniny na kontrolu glykémie a řadu kardiometabolických rizikových faktorů. U studií byly metaregresní analýzou zjištěny další proměnné, které ovlivnily souhrnné výsledky. Bylo provedeno testování odezvy na dávku; k posouzení kvality důkazů byly použity protokoly GRADE (Grading of Recommendations Assessment, Development and Evaluation).

Byly identifikovány dva vícečlenné soubory 8 300 dospělých s diabetem 1. nebo 2. typu sledovaných v průměru 8,8 let a 42 studií zahrnujících 1 789 dospělých s prediabetem, diabetem 1. nebo 2. typu. Údaje z prospektivní kohorty naznačují absolutní snížení počtu úmrtí o 14 (95% interval spolehlivosti (CI) 4-19) na 1 000 účastníků po dobu trvání studie při srovnání denního příjmu vlákniny 35 g s průměrným příjmem 19 g, přičemž je zřejmá jasná závislost na dávce.

Zvýšený příjem vlákniny vedl ke snížení:
● glykovaného hemoglobinu (HbA1c; průměrný rozdíl [MD] -2,00 mmol/mol, 95% CI -
3,30 až -0,71 z 33 studií),
● plazmatické glukózy nalačno (MD -0,56 mmol/l, 95% CI -0,73 až -0. 34 mmol/l, 95%
CI -0,46 až -0,22 z 27 studií),
● cholesterolu v lipoproteinech o nízké hustotě (LDL) (MD -0,17 mmol/l, 95% CI -0,27
až -0,08 z 21 studií),
● triglyceridů (MD -0,16 mmol/l, 95% CI -0,23 až -0,09 z 28 studií),
● tělesné hmotnosti (MD -0. 56 kg, 95% CI -0,98 až -0,13 z 18 studií),
● indexu tělesné hmotnosti (BMI; MD -0,36, 95% CI -0-55 až -0-16 ze 14 studií)
● C-reaktivního proteinu (SMD -2,80, 95% CI -4,52 až -1,09 ze 7 studií) ve srovnání se stravou s nižším obsahem vlákniny. Všechny analýzy studií byly velmi heterogenní.
Klíčovými proměnnými, kromě zvyšujícího se příjmu vlákniny, byly příjem vlákniny na počátku studie, světový region, kde byly studie prováděny, a kritéria pro zařazení účastníků jiná než typ diabetu. Potenciálními omezeními byl nedostatek
prospektivních kohortových údajů v mimoevropských zemích a nedostatek
dlouhodobých (12 měsíců a více) kontrolovaných studií zvyšování příjmu vlákniny u dospělých s diabetem.

Závěry: Strava s vyšším obsahem vlákniny je důležitou součástí léčby diabetu, která vede ke zlepšení ukazatelů kontroly glykémie, krevních lipidů, tělesné hmotnosti, zánětu a také ke snížení předčasné úmrtnosti. Tyto přínosy se neomezovaly na žádný typ vlákniny ani na žádný typ diabetu a byly patrné v celém rozsahu příjmu, ačkoli větší zlepšení glykemické kontroly bylo pozorováno u osob, které přešly z nízkého na střední nebo vysoký příjem. Na
základě těchto zjištění by zvýšení denního příjmu vlákniny o 15 g nebo na 35 g mohlo být rozumným cílem, který by měl snížit riziko předčasné úmrtnosti u dospělých diabetiků.

Zdroj:  https://journals.plos.org/plosmedicine/article?id=10.1371/journal.pmed.1003053

Foto: Envato Elements